Počátky

Muzika mne provází od narození. Po počátečních pokusech se všemožnými rytmickými nástroji, především pak s chrastítky a klacky, jsem objevil hudební duši dřeva – po bubnování na tátové kytaře jsem zjistil, že z druhé strany lze vyloudit více tónů, na flétnu lze dělat prima rambajs a foukací harmonika bylo pro mne první seznámení s akordy.

Dětství

Nejdůležitější však asi bylo setkání s krásným, prastarým křídlem u babičky a dědy. Jejich klavír „A.Pokorny – Wien“ s vídeňskou mechanikou jsem trápil celé dětství, moje preludování se stalo povinnou součástí všech návštěv. Bohužel však do paneláku se křídlo nevejde a na kytaru mne do lidušky nevzali, takže jsem se nakonec rozhodnul  – BUDU TRUBAČEM. Je možné namítnout – snad trumpetistou? Ne, fakt trubačem. Mne totiž na hraní na trubku nejvíc lákalo to, že budu na táborech troubit budíčky, večerky, poplachy a jiné krásné signály. A to jsem ještě netušil, že jakožto člen slavnostních trubačů budu vábit sličné pionýrky na setkání pionýrů socialistického bloku v Janáčkově divadle prostřednictvím slavnostních fanfár. Ostatně troubení Internacionály v paneláku u otevřeného okna rovněž naplňovalo mé rodiče nemístnou pýchou a blahem ☺

První probuzení

Postupem času jsem však zjistil, že troubení nemá u žen takový úspěch, jaký jsem očekával a upnul jsem svůj pohled zpátky ke kytaře. A spolu s tím k prvním vlastním písničkám a koncertům. Ano, skutečně jsem byl v dětství koncertně aktivní – v rámci jakéhosi cyklu o českém jazyce jsem spolu se spolužákem a kamarádem Petrem Klementem (Petře zdravím!) skládal první písničky a hrál je po brněnských školách.

Druhé probuzení

Na gymplu už jsem do toho zahučel až po uši – ve třídě jsme měli i křídlo, tak jsme s kamarády muzicírovali. Navíc ty holky,  ty mi dávaly…  Tak vznikla první sbírka básniček a písniček Kytička pokusů, která shrnovala mé gymnazijní pokusy. V roce 1994 pak vznikla DPH – Dobrovolná Parta Hudebníků – s hlavním cílem: nacvičit a nahrát moji první kazetu (pro mladší ročníky – taková placatá plastová krabička s páskem, CD tehdy nebyly a MP3 už vůbec ne!).  A dne 5.11.1994 pak došlo oné historické události, v brněnském Big Beat studiu (BB studio Lužánky) jsme nahráli Myšmaš. Sice jsme na to měli jen jeden den, spíš dopoledne, a jeli jsme jen na dvě stopy, tzv.první čistá, ale bylo to na světě! Zpětně proto musím moc poděkovat kamarádům, kteří do toho se mnou tehdy šli:

Ivoš Cicvárek – aranžmá, klávesy, sólová kytara, triangl
Laďa Rozsypal – kytara, kontrabas
Jana Rozsypalová – zpěv, flétna, ozvučná dřívka
Dan Buček – kontrabas

Bohužel jsem však také v témže období zjistil, že tak dlouho hraje člověk u ohně na kytaru, až mu všechny krásný holky odejdou do stanů s jinýma…  Naštěstí stačilo v pravou chvíli přestat hrát….  ale to mělo za následek útlum mé muzikantské části duše.

Mezivěk

Poté přišla dloooooooouhá řada let, během nichž jsem stačil vystudovat vysokou, pojmout svoji milou Pavlu za svoji choť, budovat kariéru i rodné hnízdo pro své děti, ty přivést na tento svět. Pochopit, proč se s blbostí nedá bojovat, ale taky zapomenout, že to nejdůležitější máme každý uvnitř…. V průběhu těchto roků jsem se také setkal se smrtí…  To vše se odrazilo v těch pár písničkách, asi proto, že tato energie už musela ven.. Ale ty písničky taky dlouhý čas čekaly v šuflíku, zda si na ně vzpomenu a nahraju je. Některé stále ještě čekají :-/ Naštěstí jsem si také pořídil úžasnou samohrajku Yamaha PSR 910, která obstará aranžmá a nahradí i moje hudební neumění a já se tak pomalu začal vracet k muzice. Nahrávat jsem se však naučil až později…
Do této sekce jsem  přidal rovněž písničku Když brečí nebe, která vznikla až po smrti naší milované Bessinky, fenky černého labradora. Beska byla naším prvním společným tvorečkem a provázela celé toto období. Proto si myslím, že patří sem…

BarcAge, BarcTone

Září 2013 a týdenní pobyt v Barceloně přinesly do mého života něco, co jsem už dááávno zapomněl či ztratil – našel jsem opět sám sebe…  Zase jsem se začal učit BÝT, vnímat svá „křídla“ a cítit, co jsem kdysi  dávno znal.. Možná právě tehdy začala ta přerušená linka v mojí dlani….

Opět se objevily moje múzy a přišel jsem na to, jak své písničky zvěčnit…

Děkuji za toto probuzení!

Brý Jitro!

Na jaře roku 2014 jsem viděl dokument s Petrem Hapkou. Ptali se jej, pro koho skládá. Odpověděl, že se jeho písničky musí v první řadě líbit jemu samotnému a pokud se budou líbit jeho CD dalším lidem bude rád, že má několik lidí stejný vkus jako on. A tak jsem konečně ztratil pocit, že se moje písničky musí někomu líbit a tudíž že mají být raději jen pro mne a maximálně pár mých nejbližších. Přestal jsem se bránit myšlenkám na hraní na veřejnosti a nahrání OPRAVDOVÝCH  cédéček. A tak vznikl nápad na tyto webové stránky..

MYday

období ve kterém se právě nacházím.. Tvorba se mi po té loňské „divočině“ opět trochu zpomalila, múzy na mne trošku zapomněly, ale slunce naštěstí stále svítí, tak je to spíše o čase. začal jsem také pracovat na překladu písniček do angličtiny – snad mi kamarádi pomůžou i s přetextováním.

Taky bych chtěl tímto dát vědět, že jedním z mých muzikantských snů je, aby nějaká má písnička našla cestu až do repertoáru některého z předních českých zpěváků či zpěvaček. Tak pokud o někom víte….  ☺

 A co dál???

Uvidím, kam se cesta bude vinou, ale už se na ni těším… Rád bych se naučil bubnovat, hrát na didgeridoo, koupit si flétnu koncovku a saxofon. Rád bych potkal někoho, kdo by mým písničkám pomohl dál do světa, než kam je umím poslat já…

A rád bych, abych stále cítil rytmus svojí duše. To jsem totiž JÁ.